odtrhnouti dok. (min. -hl, trp. -žen) 1. (co) trhnutím prudce, rázně oddělit, odstranit; utrhnout: o. list z kalendáře; o. prkno z podlahy; fyz., chem. odtržení elektronu (od atomu) při ionizaci 2. (co od čeho) prudce oddálit: o. láhev od úst; odtrhl rty od její ruky; o. si (poslední sousto) od úst odepřít si, odříci si 3. (koho, co od koho, čeho) násilně odloučit; odloučit (vůbec): při transportu byly děti odtrženy od rodičů; nemohli ji od četby o.; nemohla o. zrak od té krásy odpoutat; – o. území; odtržení církve od státu odluka: nepřipustit odtržení teorie od praxe vzdálení 4. poněk. zast. (o vojsku) hromadně, ve velkém počtu se vzdálit; odtáhnout: vojsko odtrhlo (Pal.); odtrhli od hradu; — odtrhnouti se dok. 1. řidč. trhnutím, prasknutím ap. se (prudce) oddělit; utrhnout se: záplata, podrážka se odtrhla 2. (od koho, čeho) násilně se odloučit; odloučit se (vůbec): nemohli se od sebe o.; těžko se odtrhl od rozečtené knihy, od pohledu na krajinu odpoutal; – část jich (houfu) se odtrhla (Jir.) oddělila; část území se odtrhla od státu; spisovatel se odtrhl od života, od lidu; o. se od praxe ○ předp. po-; — ned. odtrhovati