odvážiti se dok. (3. mn. -í) 1. (s inf.; čeho; na koho, co; k čemu) nabýt, dodat si odvahy k něčemu; osmělit se, troufnout si, vzmužit se, dovolit si: odvážím se připomenout, že...; neodvážil se mu bránit; o. se nebezpečné věci, odpovědi; odváží se jen na bezbranného; o. se i na nejtěžší úkoly; odvážili se k útoku, aniž čekali na pomoc riskovali útok †2. odvážiti se (čeho), odvážiti (co, čeho) dát v sázku, vydat v nebezpečí (zvl. život, hrdlo ap.), nasadit (co): chtěli o. se hrdel i statkův svých pro nás (Pal.); o. život pro cizí (Tyl); hrdla svého neodvážím (Jir.); — ned. odvažovati se, odvažovati