odvrátiti dok. (3. mn. -í, rozk. -vrať, trp. -cen) 1. (co) obrátit, otočit stranou od někoho, něčeho; odklonit, odchýlit: pyšně o. hlavu; o. oči, pohled; stráň je odvrácena od slunce; přen. o. srdce od někoho 2. (koho, co od koho, čeho, z čeho, kam) oddálit, obrátit něčí zájem; odvést: matka ji odvrátila od divadelní dráhy odradila; o. od praktického života; o. od sebe pozornost; nikdo je od jejich úmyslu, přesvědčení neodvrátí; o. podezření od někoho 3. (co) odstranit; zamezit, zažehnat: o. přímé nebezpečí, pohromu, zkázu, prohru; — odvrátiti se dok. 1. obrátit se (směrem od někoho, něčeho), odklonit se, odchýlit se: odvrátila se od okna; stála odvrácena; odvrátil se, aby zakryl slzy 2. (od koho, čeho) ztratit zájem o někoho, něco; odklonit se, upustit, zanechat (čeho, koho): nedal se ničím o. od svého úmyslu pohnout; o. se od světa, od praxe; o. se od víry odpadnout ○ předp. po- se; — ned. odvraceti, odvraceti se, odvracovati, odvracovati se