oháňka (*ohánka), -y ž. (2. mn. -něk) 1. dlouhý ocas někt. savců, zejm. skotu (často zakončený chvostem); ocas vůbec: dobytčí o.; kráva švihla o-ou; pes svěsil o-u; mysl. chvostnatý ohon někt. šelem a hrubosrstých psů; potrav. hovězí maso od kořene ocasu †2. nástroj na ohánění se: ruka s ohánkou na mouchy (Svět.); v ruce měla paní o-u pávovou (Wint.) vějíř