ohýbati ned. (1. j. -ám, rozk. -ej) 1. k ohnouti 1, 2: o. proutek; úroda ohýbá větve k zemi; ohýbání kolejnic; o. páteř, zprav. přen. expr. být povolný, o. před někým hřbet, zprav. přen. expr. ponižovat se; – byl i řád soudní ohýbán (Tomek): na svém stůj a nedávej se o. (Klost.) 2. jaz. tvořit tvary ohebných slov (skloňovat n. časovat); flektovat; — ohýbati se ned. k ohnouti se: o. se pod tíhou batohu; o. se smíchem ○ předp. na- se, z- (poz-)