ohňostroj, -e m. 1. barevné, světelné, ohňové a též zvukové efekty vznikající zapálením speciální chemické směsi, zprav. vystřelované při něj. slavnostní příležitosti: skvělý o.; slavnostní o.; přen. o. slov, fantazie, vtipů, barev kypivé množství, vír, směsice *2. chemická směs, jejímž zapálením vznikají tyto efekty: rakety, praskací hrášky a jiné všemožné o-e (Vrchl.); → zdrob. -strůjek (*-strojek Durdík), -jku m. (6. mn. -jcích); -strojný (*-strůjný Konr., *ohněstrojný Klicp., *ohněstrůjný Herrm.) příd.: o-é přípravy, pokusy; -strojový příd.: o-á fontána; ohňostrojství, řidč. ohněstrůjství, -í s. zast. druh pyrotechniky zabývající se vypalováním ohňostrojů a přípravou zápalných směsí vůbec; ohňostrůjce, řidč. ohněstrůjce, ohňostrojce, ohněstrojce, -e m. 1. pyrotechnik, kt. připravuje a odpaluje ohňostroje 2. (v někdejší rak. armádě) nejvyšší poddůstojník dělostřelectva