ohlas, -u m. (6. j. -u, -e) 1. odraz zvuku; zvuk něčeho zeslabeně někam doléhající; ozvěna, ozvuk: o. výstřelů se nesl krajem; jen ztlumený o. se ozval z lesa; o. smíchu doznívání; o. potlesku dozvuk; přen. o. doby; o. klasicismu, antické poezie v dílech našich autorů; biblické o-y; o. lidové písně literární skladba v duchu lid. písně; Čelakovského Ohlas písní českých a Ohlas písní ruských 2. souhlas n. nesouhlas s něčím, pozornost věnovaná něčemu; odezva: o. projevu ve světové veřejnosti; o. básnického díla, vynález minul bez o-u; vzbudit, vyvolat o.; mít, nemít o.; setkat se s o-em 3. zř. odpověď (Něm., Pal.); děti o-u neslyšely (Něm.); voj. smluvené slovo jako odpověď na zvolání