ohled, -u m. (6. j. -u) 1. zřetel (zprav. blahovolný, k zájmu, potřebám, významu něčeho n. někoho): nebere o. na nic; měl o. na jeho rodinu, k jeho stáří; jednal bez o-u, s o-em na současné potřeby; zde přestávají o-y; společenské o-y; zast. z o-u jeho služby (Mácha) 2. poněk. kniž. stránka, hledisko, směr (z kt. se něj. věc posuzuje): v tomto o-u je věc nepodařená; v každém o-u je kavalír; v některých o-ech panovaly v zemi přísné mravy; osobní o-y; v o-u politickém byli (adamité) smýšlení republikánského (Jir.) †3. úmysl, záměr, cíl, účel: zrádné o-y (Tyl); špatné své o-y v skutek přivésti (Čel.) 4. mn. ohledy (též *obhledy Jir., Mart., ohlady Něm.) nář. ohledávání, prohlídka; námluvy: rychtář přišel na o-y (Wint.); vyjet na obhledy (Jir.) výzvědy; – pojedu na o-y za nevěstou (Jir.)