ohm [óm], -u m. (6. j. -u) fyz. jednotka elektrického odporu, zn. (nazv. podle něm. fyzika George Simona Ohma); ohmický příd.; elektr. o. odpor kladený vodičem při průchodu stejnosměrného proudu; o. úbytek napětí; o-á ztráta elektrické energie při průchodu proudu ohmickým odporem