ohnouti dok. (1. j. -hnu, rozk. -hni, min. -hnul, trp. -hnut) 1. (co, koho) stočit do oblouku (něco ohebného); zakřivit; sehnout: o. plech; o. drát; o. nahřátou skleněnou trubičku; nárazník byl ohnut; o. strom; nemůže o. prst; ohnuté větve; – o. hřbet, přen. expr. ponížit se, být pokořen; ♦ o. kluka přes koleno dát mu výprask 2. ob. (koho, 4. p.) oblomit, obměkčit, pohnout: dala se o. a je pozměněna (Kosm.); ta by si tě ohnula, kdyby tě dostala (Klost.) 3. ob. expr. (koho, 4. p.) obloudit, ošálit, ošidit, napálit: ohne každého, kdo se dá; ohnul mistra o nějakou tu hodinu; kdo kupčí, přec jen občas někoho o. musí (Svět.); — ohnouti se dok. 1. sehnout se, zkřivit se: ohnul se a zvedl pohozený papír; ohni se pro kámen; záda se mu věkem ohnou; kovová tyč se nárazem ohnula; ♦ má kosti v břiše, nemůže se o. je líný 2. expr. povolit, poddat se: neohnul se ani pod přívalem otcových ran a prosadil svou (Vach.) ○ předp. po-, po- se, při-, při- se, z-, z- se; — ned. ohýbati, ohýbati se