ohon, -u m. (6. j. -u) 1. dlouhý ocas někt. savců; ocas (vůbec): psí, koňský o.; zdvižený o.; svěsit o.; mrskat, ohánět se o-em; černozelený o. (kohouta) (Rais) 2. něco připomínajícího zvířecí ohon: o. komety; (koňský) o. druh účesu; – poněk. zast. expr. šla s celým o-em ctitelů svitou; nepřehledný o. nepříjemností řada; anat. koňský o. svazek bederních a křížových nervů v kanále páteřním a křížovém; → zdrob. *ohonec, -nce (Staš.), *ohonek, -nku (Rais) m.