ojedinělý příd. 1. vyskytující se po jednom, osamoceně; osamocený, osamělý, jednotlivý: o-é stromky po kraji silnice; návsí oživují o-é postavy (A. Mrš.); o-é hlasy; o-á přehlédnutí; o. zjev; o-é výjimky; o-é případy 2. vyskytující se bez obdoby; jedinečný, neobyčejný, bezpříkladný, zvláštní, řídký, odlišný: o-é sportovní výkony; o. model stroje; o-á krása orchideje; o-é příběhy; → přísl. ojediněle: vyskytovat se o.; → podst. ojedinělost, -i ž.