okamžitý příd. 1. řidč. trvající okamžik; trvající jen krátce; chvilkový: o-é zamyšlení; o-é okouzlení; o-á hořkost (Šrám.), jaz. o-é sloveso které vyjadřuje děj bez časového rozpětí, trvající okamžik (např. bodnouti), momentánní 2. náhle, rychle se objevující; náhlý, rychlý: je třeba o-é pomoci bezodkladné, o. návrat; o-á odpověď 3. v této chvíli jsoucí; nynější, bezprostřední: o-é nebezpečí nehrozí (Šim.), řídit se podle o-é situace; překonat o-ou krizi; o-á nevolnost; fyz. o-á rychlost měřená ve velmi krátkém časovém úseku; o-á hodnota v okamžiku měření; → přísl. -mžitě: o. odejít ihned, rychle; → podst. -mžitost, -i ž.