okenice, -e ž. 1. zařízení (nejč. na způsob dvířek) k zakrytí okenního otvoru: po stranách oken byly zavěšeny dřevěné o.; zatemňovací o. 2. nář. otvor v ledě pro ryby: dostal se (klouček na ledě) na vysekané místo, na vokenici (Baar): → zdrob. okenička v. t.