oklamati dok. (1. j. -u, rozk. -klam, -klamej) (koho, 4. p.) 1. uvést v omyl; z mýlit, ošálit: oklamala nás povědomá tvář, ale nebyl to nikdo známý; svědomí ho neoklame 2. podvést, ošálit, ošidit, obalamutit: nesvědomitě o. důvěřivé lidi; lstivými slovy ji oklamal; — †oklamati se dok. zmýlit se: oklamali se však nadějí, že by uspokojili protivníky (Tomek)