okolek, -lku m. (6. mn. -lcích) 1. řidč. okraj, obruba, obvod: vyšívaný o. šátečku; malovaný o. oken; o. límce; čepice s kožešinovým o-em; meteor. malé kolo kolem Slunce n. Měsíce; tech. prstenovité zesílení n. okraj kotouče, válce ap.; žel. přečnívající okraj na obvodě kola, kt. umožňuje pohyb vozidla v koleji; řem. podpatkový (podešvový) o. pás spodkové usně umístěný na obvodu podpatku (zesilující okraj podešví) *2. okolnosti: shledání v smutném o-u (Wint.) 3. okolky, -ů m. pomn. jednání nesměřující přímo k cíli; váhání, otálení, rozpaky, vytáčky: odpovědět na dotaz přímo, bez o-ů; nedělat s ním žádné o. cavyky, jednat rázně