okolnost, -i ž. 1. jev, situace, zřetel ap. provázející něj. událost, čin, jednání; mn. okolnosti poměry: zatajit významnou o.; zjišťovat důležité o-i neštěstí; – práce zmařená nepříznivými o-mi; jednat, rozhodovat podle o-í; shodou o-í se věc vyřídila dobře; vytrvat za všech o-í; práv. souhrn průvodních jevů, situací, příčin ap., kt. podmiňují posouzení něj. jednání ap.: polehčující, přitěžující o. †2. okolkování, váhání: po některých o-ech jala se vypravovati (Jir.) †3. okolí: o-i Novohradu (Šaf.)