okruh, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -zích) 1. kruhový útvar, kruhová čára: o. hradeb; o. záře; o. lovců; letadlo dělá o. nad městem kruhový let, přijel do Prahy o-em přes Varšavu oklikou 2. uzavřená, okružní dráha, uzavřený obvod něčeho: koně závodí ve vymezeném o-u; dopr. vnější, vnitřní o.; sport. uzavřená dráha, na kt. se jede závod: automobilový, cyklistický o.; voj. o. působnosti, účinnosti (motorového vozidla, plavidla n. letadla) nejdelší dráha, kt. urazí bez obnovení pohonných hmot, akční rádius; fyz. obvod; sděl. tech. část elektrického obvodu: kmitový o.: telefonní o. elektrické spojení umožňující telefonní hovor 3. plocha n. prostor kolem něčeho, vymezené okolí něčeho; oblast: v o-u města jsou rybníky; střela působící v o-u 200 m; voj. vojenský o. vymezené velké území, v kt. jsou v míru dislokovány vyšší vojenské svazky; velitel, velitelství vojenského o-u 4. (v sovětském prostředí) zvláštní správní, organizační územní jednotka: stranické o-y, národnostní o. 5. obor (působnosti, zvl. činnosti, myšlení ap.); oblast, kruh, sféra: o. působnosti podniků; o. vědeckého zkoumánf; myšlenkový o. 6. skupina lidí kolem někoho, něčeho; skupina vůbec (obyč. učleněná); kruh, skupina: o. pracujících, čtenářů, dopisovatelů; úzký o. zájemců; o. podniků; významový o. slov; o. pověstí, básní cyklus; o. témat soubor, komplex