olovo, -a s. (6. j. -u) 1. velmi těžký kov šedé barvy, poměrně měkký, snadno tavitelný: otrava o-em; mít nohy (jako) z o-a těžké; vina ho tíží jako o. velice; přen. mít v hlavě o. tíhu; místo jazyka měl v ústech kus o-a nemohl promluvit; o. otupělosti; chem. prvek z řady těžkých kovů, zn. Pb 2. expr. kulka, střela, zprav. kulky, střely: kolem hlavy hvízdá o.; smrt o-em zastřelením; nezaměstnaným místo chleba dáváte o. (Gottw.) střílíte do nich 3. řidč. olůvko 2: psal si něco na papír o-em (Jir.); → zdrob. olůvko v. t.