omezený, poněk. zast. obmezený příd. 1. vtěsnaný do urč. (zprav. malých) rozměrů, mající malé rozměry; malý, neveliký; stísněný, skrovný: mít jen o. prostor k práci; zpracovat obmezený úsek něčeho; – mít o. rozhled; disponovat o-mi prostředky; žít v o-ch poměrech; o-á pracovní schopnost; o-é možnosti 2. neinteligentní, hloupý (op. chytrý): o. člověk; o-á osoba; obmezené názory; → přísl. omezeně, poněk. zast. obmezeně: o. velký prostor; rodiče bydlí obmezeně (Podl.); – jednat, mluvit o.; → podst. omezenost, poněk. zast. obmezenost, -i ž. hloupost, hlupáctví, hlupství; — v. též omeziti, obmeziti; — srov. neomezený