omeziti, poněk. zast. obmeziti dok. (3. mn. -í, trp. -zen) 1. (co čím) oddělit hranicí od ostatního prostoru n. prostředí; ohraničit: krajina je omezena, obmezena lesy; o. prostor zdí; mat. omeziti určit mez, hranici: o. integrál; o. část roviny 2. (co) přesně určit, stanovit rozsah něčeho (např. působnosti, významu, platnosti ap.); vymezit: o. moc, funkci, úkol; práv. obmezené ručení jen do urč. částky; (v kapit.) akciová společnost s ručením obmezeným; ekon. obmezená doložka nejvyšších výhod poskytovaná jen s něj. omezením 3. (co) snížit míru n. rozsah něčeho proti dřívějšímu stavu, učinit nevelkým; (co nač) změnit na urč. menší míru: o. počet výtisků; o. návštěvy divadla; o. zbrojení; obmezit vydání; o. styky s někým; – o. schůze na jednu měsíčně; o. společnost na nejdůvěrnější přátele; — omeziti se, poněk. zast. obmeziti se dok. 1. (nač) přestat (na čem), spokojit se (čím): o. se na pouhé prohlášení; obmezit se na stručný výklad 2. (v čem) učinit si újmu; uskrovnit se: o. se ve svých výdajích; o. se v jídle; – ned. omezovati, obmezovati, omezovati se, obmezovati se