omylný příd. 1. takový, kt. se mýlí, kt. se může mýlit: o-í lidé; o. soud 2. řidč. takový, kt. uvádí v omyl, kt. může uvést v omyl; klamný: v noci je vše o-é; o. soumrak 3. zakládající se, založený na omylu, obsahující omyl; nesprávný, mylný: o-á zpráva, představa; o-é závěry; je na o-é cestě (Tyl); → přísl. omylně: o. se domnívat, že...; – o. něco datovat; – o. utracený cit; → podst. omylnost, -i ž.; — v. též neomylný