oněměti (3. mn. -ějí) (*oněmnouti, min. -ml, podst. -mnutí) dok. 1. stát se němým; ztratit hlas, pozbýt řeči: zástup oněměl; ženské oněmly (Ner.); o. hrůzou, úžasem; ústa oněměla; les oněměl; motor oněměl 2. přestat znít; zmlknout, utichnout, ztichnout: píseň oněměla; hlas v něm oněměl; — ned. oněmovati