opál, -u m. (6. j. -u) (z lat. driv. ind.) 1. duhově zářící drahokam mléčné barvy: prsten s o-em; oči zářily jako o.; přen. bás. v ranního světla mírném o-u (Vrchl.); miner. nerostný kysličník křemičitý s obsahem vody 2. sklář. opálové sklo 3. text. jemná plátnová tkanina; → zdrob. opálek, -lku m. (6. mn. -lcích); — opálový v. t.