opáliti dok. (3. mn. -í, rozk. -pal) 1. (co) plamenem na krajích, na koncích, po povrchu porušit; ožehnout: požár došky opálil; ohněm opálený rukopis; o. nad plamenem oškubanou husu zbavit chmýří; text. odstranit s povrchu tkaniny ožehnutím nepravidelný vlas; tech. odstranit plamenem n. též chemicky (mořením) korozní produkty, staré nátěry a j. nečistoty s povrchu 2. (~; co, koho) (o činnosti slunce, též mrazu, větru ap., postihující pokožku lidského těla) zbarvit do ruda, do sněda; osmahnout, ožehnout: jarní slunce krásně opálí; do bronzova si opálil tvář 3. zast. a nář. (koho, 4. p.) ošálit, napálit: vy hloupý, pročpak jste se nechal tak o.? (Něm.); víckrát mě čert, neopálí! (Šír); — opáliti se dok. 1. vystavením se slunečním paprskům nabýt rudého, snědého zbarvení pokožky: o. se o dovolené 2. hut. pokrýt se okujemi; — ned. opalovati, opalovati se