opříti dok. (1. j. -přu, kniž. -pru, rozk. -při, min. -přel, trp. -přen, přech. min. -přev) 1. (co oč, več) přistavit, přiložit něco k něj. věci tak, aby to bylo tou věcí udržováno v urč. poloze; podepřít: o. hůl o zeď; o. si ruce v bok 2. řidč. (co) vyvinout úsilí vzpíráním o něco, na něco, odporem proti něčemu; vzepřít: opřeli jsme v zemi svoje paty (Vrchl.); hlavu opřete hrdě před sebe (Čech) upřete 3. kniž. (co o koho, oč, poněk. zast. na koho, co, do koho, čeho) upřít, upnout (pohled): opřel o něho přísné oči (Baar); opřel na zetě zrak (Staš.); opřel do (jeho) tváře tázavý pohled (Březovský) 4. (co oč, čím) založit (na čem), zdůvodnit (čím): o. nároky o zákony; o. literaturu o lidovou tvorbu; o. svůj výklad doklady; — opříti se dok. 1. (o koho, co; ~) užít někoho, něčeho za podporu; podepřít se: opři se o mne!; o. se o hůl; o. se rukou 2. (do koho, čeho; oč) vykonat silný tlak na někoho, něco: vítr se opřel do stromů; veslaři se opřeli do vesel; přen. žhavé slunce se opřelo do nahých těl plavců; slunce se opřelo o stráň 3. o. se zrakem, pohledem, očima řidč. (o koho, co; na koho, co; do koho, čeho) upřeně se zadívat; upřít, upnout (pohled): opřeli se o ni očima (Herrm.); zrakem na něho so opřel (Klicp.); opřel se do něho očima (V. Mrš.) 4. (komu, čemu; proti komu, čemu) postavit se na odpor; vzepřít se, zprotivit se: o. se nadřízeným, bezpráví, zlu; byly vydány rozkazy, ale poddaní se opřeli; o. se proti pánům 5. (o koho, co) získat, dostat mravní n. intelektuální pomoc od někoho, z něčeho: o. se o cizí pozorování; o. se o teoretické úvahy; o. se o přátele spolehnout se na ně ○ předp. po-, po- se, — ned. opírati, opírati se