opakovati ned. (co) 1. znovu po sobě n. po někom říkat; vracet (zvuky ap.) v podobě ozvěny; odrážet: o. vtipy, myšlenky; o. (si) v duchu každé slovo, o. po někom slovo za slovem; stálé opakování lží; – ozvěna opakovala výkřiky; údolí opakují ozvěnu vypálených ran; prázdná ulice opakuje chodcovy kroky; nář. neopakovala jí pozdravení (Herb.) neodpovídala na pozdrav 2. znovu probírat učebnou látku; znovu chodit do téže třídy, zprav. pro neprospěch: o. násobilku, zeměpis; o. se slabším spolužákem; přihlásit se na opakování; – o. pátou třídu 3. znovu dělat, provádět; opětovat: o. zkoušku; o. výkon; pravidelně o. určitý motiv; hercem často opakované gesto; tech. uvolněním závěru postupně zasunout další náboj ze zásobníku do hlavně; — opakovati se ned. 1. znovu se stávat, objevovat; opětovat se: záchvaty se opakovaly každou hodinu; opakující se hospodářská krize; opakuje se jako refrén 2. znovu totéž říkat, psát n. jinak se projevovat: ve vypravování se stále opakoval; umělec invenčně se opakující ○ předp. na- se, z- (poz-); → nás. opakovávati, opakovávati se ○ předp. z-