opodstatněný příd. kniž. podepřený podstatnými důvody; odůvodněný, ospravedlněný: o-é námitky, obavy, požadavky; ničím neopodstatněná skromnost; → přísl. opodstatněně: o. se zlobit; o. věřit; → podst. opodstatněnost, -i ž.: o. nároku, stížnosti; — v. též opodstatniti