oponent, -a m. (oponentka, -y ž.) (z lat.) 1. kdo oponuje: teoretický o.; nebezpečný o.; básnická o-ka; na schůzi nalezl několik o-ů 2. odb. odborník, jehož úkolem je posuzovat a hodnotit urč. vědeckou n. odbornou práci n. návrh; oponentský příd.: o. typ; – o-é řízení; o. posudek