opovážlivý (†opovážný Čel.) příd. příliš odvážný; troufalý, smělý, drzý: o. světák; o. kluk; o-é tvrzení; → přísl. opovážlivě (†opovážně Krásn.); počínat si ve škole o.; mluvit s někým o.; → podst. opovážlivost v. t.