oposice [-zi-], opozice, -e (2. mn. -ic, -icí) (†oposicí, -í, Ner.) ž. (z lat.) 1. odpor, nesouhlas s vládou, s vedoucí osobou, s vedoucím názorem, postojem ap., hlásaný zprav. veřejně; odpor: kritická o. proti vedoucímu, proti vedení; protistranická o.; být v o-i; log. vztah navzájem se vylučujících pojmů n. soudů; jaz. protiklad 2. část parlamentu, politické strany n. jiné veřejné instituce, kt. stojí v odporu k druhé části, vedoucí n. mající převahu: vládní, parlamentární, ústavní o.; buržoazní o.; trockistická o.; strana zatlačená do o.; zůstat v o-i; umělecká o. 3. protilehlé postavení: hvězd. postavení nebeského tělesa, kdy je mezi ním a Sluncem Země; anat. o. palce schopnost postavit se proti ostatním prstům; — oposiční, opoziční (*oposičný, *opozičný Hol.) příd.: o. duch, nálada; – o. poslanec, strana, tisk, hesla; → přísl. oposičně, opozičně: reagovat na všecko o.; – hlasovat o.; → podst. oposičnost, opozičnost, -i ž.