opravdový, řidč. opravdivý, expr. opravdovský, opravdický příd. 1. jsoucí ve skutečnosti, opravdu; pravý, skutečný: o-ové drahokamy; o-ické zlato; o-ivý svět; panenka je jako o-á; byla to o-á událost; hrozí nám o-é nebezpečí; byl jí o-ou útěchou 2. (o citových a myšlenkových hnutích) pociťovaný, míněný vážně, doopravdy; upřímný, hluboký: mít o-ou radost; o-á láska; o-é úsilí o pravdu; o-é studium; o-é předsevzetí; o-ovská pravda (Staš.) 3. (o člověku) pojímající věci upřímně, pravdivě, vážně; vážný, seriózní (op. povrchní): byl člověk o.; je to o-á povaha; o. zájemce; přísl. opravdově, řidč. opravdivě, expr. opravdovsky, opravdicky: o. se zlobit, divit; – myslit, mínit něco o.; všecko o-icky béřete (Jah.); o-ovsky veliký (Ner.); podst. opravdovost, řidč. opravdivost, -i ž.: zř. sny za jestotu a o-ovost považovati (Mácha); – mravní o.; s o-í bojovat