opuštěný příd. takový, kt. byl opuštěn 1. zůstavený v osamocenosti, bez péče, ochrany, pomoci ap.; osamocený, osamělý, odloučený: o-é dítě; o-á dívka; o. jako kůl v plotě; o-á a osamělá jako hruška v poli (Něm.) 2. pustý, prázdný: místo tiché a o-é (Jir.); o. mlýn; o-á králičí nora; → přísl. opuštěně: žít o.; skála ční o. v moři; → podst. opuštěnost, -i ž.: pocit o-i; úzkost z o-i; zemřít v o-i; — v. též opustiti