opylovač, -e m. (4. j. živ. -e, neživ. -č, 1. mn. živ. -i, neživ. -e, u neživ. shoda podle zvoleného tvaru) bot. 1. činitel způsobující opylení (zprav. hmyz n. vítr): důležitost včel jako o-ů 2. rostlina poskytující pyl k opylení: švestka je dobrý o.