orákulum, -la s. (*orákul, -u m., 6. j. -u, Vrchl., Havl., *orákul, -e ž., Vrchl.) (z lat.) 1. věštírna: delfské o.; naslouchat někomu jako o-u *2. proroctví, věštba, záhadná, nejasná odpověď n. promluva vůbec: tajná orákul (Vrchl.); pověry a o-a štědrovečerní (Jir.) 3. expr. (často žert.) prorok, autorita: Stendhal, prorok a o. mladé generace; babička, o. celé rodiny; — *orákulní příd. (Koll.)