orba, -y ž. (2. mn. oreb) 1. orání: jarní, podzimní o.; o. louky; jet na orbu (Třeb.); zeměd. hluboká, mělká o. *2. zorané pole, oranice: aby ses po orbách uběhal (Olb.) †3. zemědělství: krajiny k orbě příhodné (Jir.); ministerstvo orby (v bývalém Rakousku-Uhersku)