orchestr (†orkestr), -u m. (z řec.) 1. hudební těleso, sbor hrající na různé nástroje: operní, rozhlasový o.; koncertní o.; přen. o. ptactva; o. děl a kulometů; o. barev; citový orkestr (R. Svob.); hud. smyčcový o.; velký, symfonický o.; komorní o. 2. místo, kde jsou členové orchestru při produkci: o. zaplněný hudebníky; → zdrob. orchestřík (†orkestřík Schein.), -u (6. j. -u, 6. mn. -cích), expr. orchestříček (†orkestříček Til.), -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách); — orchestrový (†orkestrový) příd.: o-á hudba programní