organický [-ny-] příd. 1. souvisící s živočišným n. rostlinným orgánem n. s organismem; ústrojný (op. neorganický, anorganický): o-á příroda; med. o-á choroba způsobená morfologickou změnou na orgánu; o-á srdeční vada; chem. o-á látka sloučenina uhlíku; o-á chemie zabývající se výzkumem organických látek; geol. o-é usazeniny vzniklé činností živočichů n. rostlin; psych. o-é pocity orgánové 2. účelně spořádaný, vzájemně se doplňující, přirozeně z něčeho vyplývající: o-á součástka; o-á výstavba hospodářského života; o. celek, vývoj; o. postup; práv. o-á teorie buržoazní teorie týkající se dělení práva na soukromé a veřejné; → přísl. organicky: choroba projevující se o.; – o. spjaté části celku; o. se vyvíjet; → podst. organičnost, -i ž.: o. vývoje, díla, systému