organisace [-nyza-], organizace, -e ž. (z řec. zákl.) 1. účelné pořádání, uspořádání, řízení, správa; organizování; účelně upravený řád: o. práce, výroby, výzkumu; o. kulturních styků s cizinou; jednotná o. podnikového účetnictví; o. lidské společnosti; o. sběru surovin; – zvuková o. verše; zool. o. živočišného těla; práv. o. veřejné správy soustava správních orgánů státu; jaz. gramatická o. věty 2. organizované sdružení osob n. korporací; nižší, základní jednotka, složka takového sdružení: odborová, politická o.; družstevní o.; mezinárodní o.; o. KSČ, ČSM; základní o.; okresní o.; členové o.; O. spojených národů sdružení států, jehož cílem je zachovat mír a bezpečnost a rozvíjet mezinárodní spolupráci (zkr. OSN): O. spojených národů pro výchovu, vědu a umění (angl. zkr. UNESCO, v. t.); ekon. hospodářská o. zařízení (podnik, závod) hospodařící podle zásad chozrasčotu; rozpočtová o. účetní jednotka hradící své výdaje ze státního rozpočtu a odvádějící do něho příjmy *3. organismus: tělesná o. muže toho (Arb.); organisační, organizační příd.: o. schopnosti, talent; o. zajištění práce; – o. růst; o. řád; o. základna pro hospodářské úkoly; o. složky ROH; o. změny kulturního života; přísl. organisačně, organizačně: o. sjednotit, zajistit; o. vyspělý, samostatný; podst. organisačnost, organizačnost, -i ž.