orientovati ned. i dok. (z fr.) 1. (koho, 4. p.) obeznamovat, obeznámit s polohou někoho, něčeho; usnadňovat, usnadnit poznání polohy se zřetelem k světovým stranám: bloudil, ale posléze ho orientovala věž 2. (co) (zprav. o stavbách ap.) umísťovat, umístit, dávat, dát polohu vzhledem k světovým stranám: bazilika orientovaná na východ; geom. o. útvar uspořádat jej; orientovaný úhel uspořádaná dvojice polopřímek 3. zprav. publ. (koho, co nač, řidč. k čemu) usměrňovat, usměrnit, zaměřovat, zaměřit (zvl. politicky, kulturně, technicky ap.) (k čemu): o. výrobu na strojírenství; o. politiku na Sovětský svaz; o. mládež k sportovní činnosti 4. řidč. (koho, 4. p.) usnadňovat, usnadnit někomu rozhled, přehled v něčem, informovat, seznamovat, seznámit: orientování umělce i obecenstva (Durdík); velmi dobře orientující úvod; — orientovati se ned. i dok. 1. (kde) určovat, určit, poznávat, poznat, znát svou polohu: o. se v přírodě, v budově; rychle se o. v neznámé krajině 2. (v čem, řidč. o čem) ujasňovat, ujasnit si své místo, své stanovisko v něčem; vyznávat se, vyznat se, obeznamovat se, obeznámit se (s čím), vpravovat se, vpravit se (do čeho), seznamovat se, seznámit se (s čím): o. se v životě politickém, kulturním; rychle se o. v novém oboru, v nové situaci; o. se materialisticky 3. zprav. publ. (na co, řidč. k čemu) usměrňovat, usměrnit se, zaměřovat, zaměřit se (k čemu): politicky se o.; o. se na mírové úsilí; o. se na výrobu zbraní ○ předp. pře-, pře- se, z-, z- se; → nás. orientovávati ○ předp. pře-, pře- se