originál, -u m. (6. j. -e, -u) (z lat.) 1. původní vyhotovení, původní věc (zprav. proti opisu, otisku, kopii, napodobenině, zobrazení): o-y starých listin; srovnávat opis smlouvy s o-em; fotokopie o-u staré zakládací listiny; perský koberec, snad o. nebo dokonalá kopie; o. krásnější než portrét model portrétu; zeměměř. mapový o. původní kresba územního celku; originální mapa 2. původní výtvarné dílo umělecké, zprav. obraz (op. kopie): Alšovy o-y v Národním divadle; po stěnách plno o-ů 3. znění slovesného výtvoru v původním jazyce (op. překlad): znát, číst Homéra v o-e; srovnávat o. a překlad básně; → expr. zdrob. originálek, -lku m. (6. mn. -lcích); — originál, -a m. (1. mn. -ové) hovor. člověk svérázných vlastností, originální člověk: stařík byl o.; patřil mezi o-y malostranské (Ner.); — originální v. t.