ortel, -u m. (6. j. -u) (z něm.) kniž. 1. rozsudek, soudní nález (zprav. odsuzující): pronést, vynést, vyřknout, podepsat, vykonat o. smrti 2. tvrdé, odsuzující rozhodnutí, nelítostný, nemilosrdný projev: pronést o. nad vědeckou prací odsudek; lékaři vyřkli nad nemocným o. věčné slepoty; — *ortelový příd.: o-á slova (Šim.)