ortodox, -a m. (1. mn. -ové) zř. ten, kdo je bez výhrad oddán církvi, vyznání n. i jinému než náboženskému učení; pravověrný člověk; ortodoxie, -e ž. naprostá oddanost církvi, vyznání n. i jinému učení, myšlenkovému směru než náboženskému; ortodoxnost (op. heterodoxie): husitská, katolická o.; estetická o.; ortodoxismus [-iz-] (dř. též -ism), -mu m. ortodoxie, ortodoxnost; ortodoxní příd. bez výhrad oddaný církvi, vyznání n. i nenáboženskému učení, myšlenkovému směru ap.; pravověrný: o. katolík; o. přívrženci pozitivismu; o. církev pravoslavná, východní; → přísl. ortodoxně: o. hlásat názor; → podst. ortodoxnost, -i ž. ortodoxie, ortodoxismus ortodroma, -y ž. zeměp. nejkratší spojnice dvou míst na zeměkouli