osa, -y ž. 1. myšlená čára, kolem kt. se otáčí něj. útvar: otáčení těla kolem osy; o. otáčení, rotace; přen. matka byla osou domova; geom. přímka samodružných bodů, kolem kt. se geometrický útvar otáčí; fyz. myšlená přímka, jejíž body při otáčivém pohybu tělesa setrvávají v relativním klidu; hvězd. o. zemská myšlená přímka, kolem níž se otáčí Země; o. světová myšlené prodloužení osy zemské 2. myšlená čára, podle kt. je něj. útvar souměrně rozložen: podélná o. ostrova; kulomet střílející ve směru osy letadla; o. ulice, mostu; geom. o. souměrnosti přímka samodružných bodů v souměrnosti; o. afinity, o. kolineace přímka samodružných bodů v afinitě, v kolineaci; miner. optická o. směr krystalu, v kt. se světelné paprsky lámou jednoduše; fyz. o. čočky spojnice středů křivosti kulových ploch čočky 3. bot. stonek; zool. o. ptačího pera střední tuhá část 4. myšlená přímka, podle kt. se určuje poloha n. jiný vztah: voj. pochodová o. směr pochodu určený buď výčtem terénních předmětů (bodů) n. azimutem; geom. o. souřadnic jedna ze základních přímek soustavy souřadnic; o. číselná přímka, jejíž body zobrazují reálná čísla; miner. o. krystalová souřadnice krystalových ploch sloužící k určení jejich polohy; o. krystalografická sloužící k popisu geom. vlastností krystalu 5. hlavní, nejdůležitější složka něj. útvaru n. něj. dění; střed, ohnisko, těžiště: o. děje dramatu; hospodářské dění je osou společenského života; osou jednání byla zpráva jednatele; jeho myšlení mělo vždy pevnou osu směr 6. součást strojového celku pevně n. točivě uložená k přenášení pohybu točivého n. kývavého: osy vozu; houpačky připevněné na železných osách; osy vagónu; hovor. přijet po vlastní ose, po vlastních osách (o voze) vlastní hnací silou; polit., hist. o. Berlín Řím (--- Tokio) spolek fašistických států; zdrob. osička, -y ž.; příd. osičkový