osaditi dok. (3. mn. -í, trp. -zen) 1. řidč. (co) zaujmout místo okolo něčeho, při něčem, na něčem, v něčem; obsadit 1: osadili jsme čtyři lavičky na nábřeží; stolky před kavárnou jsou všechny osazeny (Ner.) †2. (co kým, čím) vojensky obsadit: brána byla silně osazena zbrojnými (Jir.) 3. (co kým, čím) přidělit, určit za místo působení, života někomu, něčemu: král novoměstskou radu osadil novými konšely (Jir., řidč.) obsadil; o. pohraničí novými pracovníky osídlit 2; mysl. o. honitbu zvěří nasadit do ní zvěř; rybn. o. rybník kapry 4. (co čím) vysadit na něco něj. rostliny; osázet 1: o. stráň křovinami, pozemek stromy †5. (koho, co kde) vykázat někomu, něčemu místo, sídlo, usadit někoho, něco: ponůcky osaďte okolo vozů a v brankách (Jir.); (Němce) v báňských městech osadil (Něm.) 6. (co) umístit, uložit, usadit, upevnit (na správné místo, do správné polohy); tech. upevnit něj. součást na jiné: o. nápravu; stav. uložit (stavební součást) do správné polohy: o. kvádry, panely, dveře, schody 7. řidč. (co čím) opatřit: dům zlatý vystavil si otec můj a osadil jej jasným křišťálem (Zey.) ozdobně obložil, ozdobil; elektr. o. přijímač elektronkami 8. tech. (co) zmenšit průřez něj. tyče, nosníku ap. (zejm. kovářským způsobem); — †osaditi se dok. 1. (kde) zvolit si stálé sídlo, usadit se: společnost, která se v zemi osadila (Herb.) 2. (kam; kde) usednout, usadit se: kdo silnější pěstí vládl, osadil se naň (český trůn) (Choch.); přen. strach před nemluvnětem tímto osadil se v prsou mých (Mácha); — ned. osazovati, osazovati se; — v. též obsaditi