osadník, -a m. (6. mn. -cích) (osadnice, -e ž.) 1. obyvatel, příslušník osady (ve význ. 1, 4): přibylo obci nových o-ův (Herb.); – smuteční mše za zemřelé o-y (Něm.) 2. poněk. zast. kolonista: němečtí o-ci v Čechách *3. kdo někde u něčeho sedí: o-ci vedlejšího stolu (Ner.)