osamělý příd. 1. takový, kt. je sám, o samotě; osamocený: o. chodec; o. strom na kopci; o-é stavení; tech. o-é břemeno zatížení působící na konstrukci teoreticky v jediném bodě 2. opuštěný, odloučený, osamocený, samotářský: cítit se o.; vést o. život 3. řidč. zřídka se objevující; ojedinělý: bouře tiskařů kartounů v Cechách nebyly v Evropě o-é (Tobolka) 4. jsoucí n. probíhající bez společnosti lidí: o-é místo opuštěné, prázdné, pusté; o-é aleje; řidč. o-á smrt; mysl. o. lov kdy lovec loví sám, nejvýše se psem; → přísl. osaměle: stát, čnít o.; o. hloubat; *osamělo: je teď tak ticho tady, tak o. (Ner.); → podst. osamělost, -i ž.: pocit o-i; dvorec vypadal smutně ve své o-i (Jir.)