osaměti dok. (3. mn. -ějí) 1. zůstat sám n. o samotě s někým: přátelé odešli, otec osaměl; osaměl jsem s matkou v pokoji; o. se svými názory 2. stát se osamělým, prázdným, být bez lidí: dům osaměl: přen. český trůn osaměl 3. stát se duševně osamělým, opuštěným: osaměl jsem jaksi a bál se i sám sebe (Mah.)