osamotiti dok. (3. mn. -í, trp. -cen) řidč. (koho, co) učinit samotným; oddělit, odloučit, izolovat: jednotlivé stati (své Psychologie) osamotil (Durdík) na újmu přehlednosti (Lit. l.); Čechové v dějinném vývoji a postupu svém byli osamoceni (Pal.); — osamotiti se dok. stát se samotářským; oddělit se, odloučit se, izolovat se: nelze se najednou docela o. (Sez.); — ned. osamocovati, osamocovati se; — v. též osamotniti