osel, osla m. (1. mn. -i, -ové) 1. lichoprstý, koni příbuzný savec s dlouhýma ušima, jehož ochočené formy (osel domácí) se užívá k tahu, k jízdě a k nošení břemen: jezdit na oslu; vozík se zapřaženým oslem; hýkání oslů; stokrát nic umořilo osla (přísloví) mnoho úkolů, třeba drobných, člověka vyčerpá; zool. podrod Asinus: o. africký; o. asijský 2. ob. expr. pošetilec, hlupák: který o. měl ten nápad?; dělat ze sebe osla; vynadat někomu oslů 3. hist. druh středověkého mučidla z prken sbitých do úhlu, na jehož ostří byl provinilec posazen 4. nár. trám v hřebenu střechy držící celou krytinu a podepřený sloupky: na roubení se staví kryt "na osla"; zdrob. oslík, -a (6. mn. -cích), oslíček, -čka (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích) m.